SVĚDECTVÍ: KNĚZ A ANARCHISTA, napsal Adrien Duchosal
(část z knihy Jacquesa Ellula: Anarchie et Christianisme (Anarchie a křesťanství), která vyšla roku 1988 v Lyonu.)

Už dvacet let funguji jako kněz a farář ve farnosti o 2,000 obyvatelích. Tři dny v týdnu také pracuji v kovo-stavební společnosti. Hodně lidi mě tam zná jako anarchistu. Bývám tázán, jak můžu spojit mé dvojí postavení - křesťana i anarchisty. Nejen, že necítím žáden rozpor mezi mou křesťanskou vírou a mým anarchistickým přesvědčením, ale má znalost Ježíše z Nazaretu mě žene k anarchismu a dává mi odvahu žít ho v praxi.
"No God, no Master" ("Ni Boha, ni Pána") a "věřím v Boha Otce Všemohoucího" - tato obě přesvědčení držím ve vší upřímnosti. Nikdo nemůže být pánem jiných ve smyslu býti nadřazeným. Nikdo nemůže vnutit svou vůli jiným. Neznám Boha vůbec jako nejvyššího Pána.
Odmítám veškerou lidskou hierarchií. Jean-Paul Sartre pěkně vyjádřil jedinečnou hodnotu každé lidské bytosti, když řekl, že jedna lidská bytost, ať je to kdokoli, má pro všechny ostatní stejnou hodnotu. Před Sartrem také Ježíš nedělal žádné rozdíly mezi lidmi. Ti, kteří měli moc, byli naštvaní jeho postoji a chtěli jeho smrt. Řekli mu: "Mluvíš a nestaráš se 'o to, co bude, protože nebereš ohled na postavení člověka.'" (Matouš 22:16). Lidský život přesahuje všecky zákony, jenž se pokouší organizovat společnost. Knihy Matouše, Marka, Lukáše a Jana jsou plné příběhů o střetech mezi Ježíšem a autoritami, protože přestupoval zákon pro zájem o jednotlivé životy.
To v tomto duchu jsme nasbírali to množství podpisů ve prospěch svobody pohybu. Šlo nám o to, aby Elena Bonner, přestože je ženou Sacharova, měla mít možnost odjet na Západ, jestli posoudí, že je to nutné pro její zdraví a že lidé na Jihu by měli mít svobodu jet do zemí na Severu, jestli si myslí, že je to pro ně životně důležité. Odmítám hierarchií mezi námi a Bohem. Bůh anebo alespoň ten Bůh, kterého Ježíš nazývá Otcem a o němž říká, abychom ho taky nazývali Otcem, nám není nikdy představován jako Pán, který nám vnucuje svou vůli anebo nás považuje za podřízené. Pro Ježíše neexistuje žádný vztah hierarchie mezi Otcem a Synem. Říká: "Já a Otec jsme jedno... on je ve mně a já v něm." (Jan 10:30, 17:21)

Náboženští lidé, kteří dokážou přemýšlet jenom v termínech soupeření, nadřazenosti, rovnosti a podřízenosti, obviňují Ježíše, že se považuje za rovného Bohu. Nejsou si schopni představit, že by člověk, Ježíš, mohl být Bohem zároveň s Otcem a že by také povoláním každého z nás mohlo být býti Bohem spolu s Otcem.
Autor Genesis (odkazuji na Bibli) nachází naši lidskou chybu v postoji chtění stát se jako bohové a znát dobro a zlo namísto býti s Bohem v užívání si života a potěšení z tvoření života. Takovýto postoj lidí, kteří jsou příliš zaujatí sami sebou a svým postavením, plodí všeliké druhy trápení. Jsme zanecháni sami, nazí a plní pohrdání, navzájem se obviňující, trmácející se sami pro sebe, rozsévající smrt v tvoření i plození, bojující o nadvládu anebo ve strachu nadvládu přijímající. Proroci nám neustále říkají, abychom žili ve smlouvě s Bohem, ale my ovládnutí autoritami raději prosazujeme sami sebe útočením na druhé.
Podívejme se na 8.kapitolu 1.knihy Samuelovy (v Bibli). Starší Izraele řekli Samuelovi: "Dej nám krále, aby nad námi vládnul." Tehdy Bůh Samuelovi řekl: "Udělej všechno, jak chtějí... Zavrhují mne, protože nechtějí, abych jim vládl." Samuel pak řekl lidem, co pověděl Bůh: "Toto bude právo krále, který nad vámi bude kralovat. Vezme vám vaše syny a přidělí je ke svým vozům a jezdectvu, a přinutí je běhat před jeho vozem. Ustanoví si velitele nad tisíci a nad sty; přinutí je pracovat a sklízet pro svůj prospěch, vyrábět jeho válečnou výzbroj a výstroj jeho vozů. Vezme vám vaše dcery, aby mu připravovaly masti a pekly. Vezme vám nejlepší pole, vaše vinice a olivové háje a dá je svým služebníkům. Vezme si desetinu z vašeho obilí a z vašich vinic a dá je svým důstojníkům a služebnictvu. Vezme vám nejlepší z vašich služebníků a služebnic, váš dobytek a vaše osly a přinutí je pracovat pro něj. Vezme vám desetinu vašich stád a vy sami se stanete jeho otroky. A přijde den, kdy budete řvát a stěžovat si na krále, kterého jste chtěli; ale Bůh vám neodpoví."
Věřím v Boha, proč? Věřím v jednoho Boha, a tím Bohem je člověk, Ježíš. Mnozí říkají, že je mrtvý. Já odpovídám, že žije. Mám rozhodující a nevyvratitelný důkaz. Věře v Ježíše žijícího se mnou, mám chuť žít, a ve chvílích, když na jeho přítomnost zapomenu, přestávám žít a ztrácím své zásady.
Chápu velmi dobře Pierre-Josepha Proudhona v 8.kapitole jeho Filozofie utrpení. Mluví jenom o jednom Bohu, který je nejvyšší Bytosti a ovládá nás. Tohoto Boha může jedině odmítnout, protože mu takovýto Bůh nesporně zabraňuje žít. Řekl, že kdyby Bůh existoval, je "nutně nepřátelský naší lidské přirozenosti. Je tedy nakonec vůbec něčím? Nemyslím, že bych ho někdy znal. Jestli se s ním někdy budu muset smířit, toto smíření, které je nemožné dokud žiji, a v němž můžu jenom všechno získat a nic ztratit, může přijít pouze v mé zkáze."
Marnost filozofií a teologií. Nakonec přijmout nebo odmítnout existenci Boha je nedůležité. TO, co se počítá, je mít smysl a radost, jež život dává. Hádky filozofů a teologů snažících se přesvědčit ostatní o své pravdě a dokázat si, že jsou velkými mysliteli, jsou zbytečné.
Spolu s Pavlem z Tarsu v knize 1.Korintským 3.kapitole zastávám názor, že pře moudrých nejsou nic než vítr. Jsou chyceni v pasti své vlastní chytrosti. Proto člověk jako Sokrates musí nakonec zemřít kvůli respektu z demokracie, kterou sám vymyslel. Spolu s Janem, Ježíšovým přítelem, v 1.Janově 4, myslím, že není nic, co bychom mohli říci o Bohu. Nikdo ho nikdy neviděl. My se jen můžeme mít vzájemně rádi, protože láska je od Boha, a kdo miluje, je zrozen z Boha a zná Boha. Ti, kteří nemilují, nepoznali Boha, protože Bůh je láska. Lidi, kteří říkají, že milují, a přitom nenávidí své bratry, jsou lháři. Jestliže někdo bohatý uvidí svého bratra, který něco potřebuje, a nepomůže mu, jak v něm může být láska?
My věříme v Ježíše. Bereme ho jako našeho Boha a nazýváme ho Bohem. Ne proto, že v něm vidíme božské vlastností jako všemohoucnost, dokonalost, věčnost atd. Ale pro jeho postoj lásky k jiným, který nás učí žít stejným způsobem a dává nám chuť k životu.

Pro revoluci - jakou? Nezavrhuji ty, kteří se bouří, chopí se zbraní a propadnou násilí, ale myslím, že jejich revolta je neefektivní pro skutečnou revoluci. Utiskovaní budou rozdrceni těmi, kdo mají moc, anebo když sami dosáhnou moci, získají zálibu v této moci skrze zbraně a sami se stanou novými utlačovateli, a to vše se bude muset odehrát znovu. Pro opravdovou revoluci musíme najít zásady, které povedou k odstranění zdrojů všeho násilí: ducha hierarchie a strachu; strach, který mají vládci z toho, že nedokážou žít, aniž by vládli, strach, který je nutí k násilí, aby si udrželi tu vládu; strach, který mají také utiskování z toho, že nedokážou žít, aniž by svrhli své pány, strach, který je žene přijmout to násilí, kterým trpí. Utlačovaní se tuto skutečnost snaží kompenzovat úsilím vládnout jiným, a to vždy za cenu násilí v pekelném kruhu revolty a útlaku.
Po způsobu Ježíše bojujeme s násilím útokem na strach. Ježíš říká utlačovaným: "Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav druhou." Snaží se nás tak osvobodit od strachu z násilí utlačovatelů. On sám osvobozen od strachu, když dostal ránu, nenastavil druhou tvář, ale požaduje vysvětlení. "Jestliže jsem řekl něco špatně, dokaž mi, že je to špatné; ale jestli to bylo správné, proč mě biješ?" (Jan 18:23). Nebojí se smrti, na kterou ho pošlou.
Ježíš také říká, že když nám někdo vezme košili, máme mu dát i kabát, a když nás někdo přinutí jít s ním jednu míli, máme jít dvě. Chce, aby utiskování byli osvobozeni od strachu z neschopností žít bez pána. Pak budou schopni jednat, jako jednal on: nakládat s pány jako s pokrytci, plemenem zmijí, dokud už déle nebudou moci udržet svého ducha nadvlády (Matouš 23). Páni jsou na sebe vždy hrdí jen tak dlouho, dokud opravdu vládnou. Musíme jim tedy ukázat, jak jsou zbyteční, a oni se sami vzdají svých pozice, protože nikdo nedokáže žít a přitom sám sebou pohrdat.
Gandhi, Lanza del Vasto, Lech Walesa a Ježíš. Je chybou uvádět Gandhiho jako mistra nenásilí po způsobu Ježíše. Gandhi použil nenásilí, ale jenom proto, aby nastolil utlačovatelskou moc Indického státu. Použil ho proti vyšší Britské moci, ale proti slabšímu použil zbraně války. S vůdci Indie, jeho učedníky, poslal policií proti skupině, která ho měla zabít. Na Štědrý den začal válku proti Sikhům, kteří požadovali nezávislost Pandžábu. Jeho pěkné myšlenky zakrývaly násilí, jež je v srdci každého vůdce.
Dále též, je Ježíšovo nenásilí velmi jiné než nenásilí, které uplatňoval Lanza del Vasto nebo později Lech Walesa. Oba se násilí bojí a jasně se snaží držet zdaleka od světa násilí. Odmítají zaútočit na utlačovatelskou moc a tím vynést na světlo její násilnost. V roce 1976 Lanza del Vasto, čelíc násilí, opatrně nám radil, abychom byli mírní a nereagovali. Strach z násilí ho vedl k přijetí násilí nukleární moci. Můžeme obdivovat silné hnutí Solidarnosc, které Lech Walesa rozjel v Polsku. Naneštěstí, hnutí zbrzdil při osvobození. Protože ti, kteří měli moc pohrozili násilnou reakcí a krveprolitím, nedovolil některé demonstrace. Tak každodenní násilí státu pokračovalo ještě po mnoho dalších let.
Oproti tomu, Ježíš hledá mír, který opomíjí konflikt a provokaci. Uvědomuje si, že tím, že se postaví na stranu utiskovaných, snese se násilí na něho. Necouvne, protože ve svém vztahu se svým Otcem nalézá sílu rozhodnout se. Jinak by nemohl žít: "kdo by chtěl zachránit svůj život, přijde o něj." (Matouš 16:25)
Aniž by respektoval své odpůrce, Lanza del Vasto odmítl oznámit jejich zřeknutí se vší zodpovědnosti poslechnout příkazy nadřazených. Ježíš, však jedná se svými nepřáteli způsobem, který jim dovoluje odkrývat jejich lidskou osobnost. Lanzo del Vastovi taky chyběla úcta k demonstrujícím. Nemyslel si, že by mohli přijmout zodpovědnost nebo odhadnout rizika, kterým museli čelit. Ježíš, jakkoli své přátelé před těžkostmi varuje a ukazuje jim co je v sázce, nechává je však, aby rozhodnutí udělali sami.
Alvaro Ulcué Chocué a Ježíš. V naši době vidím lidi zkoumající příběhů těch, kteří jsou oživeni katolickým (t.j. všeobecným-univerzálním) duchem, a nalézající bratry a sestry v každém. Mezi nimi, někteří říkají, že vidí v Ježíši z Nazaretu Boha. Chápou, že se nedomáhá nadřazenosti nad jinými, ale že v lásce ke všem se staví na stranu utlačovaných proti utlačujícím, snaže se zničit veškerou hierarchií, veškerou moc některých nad jinými.
Článek, který vyšel v březnu 1985 mluví o Alvaro Ulcué Chocuéovi, jediném indiánském knězi v Kolumbií, který byl zavražděn v listopadu 1984. Jeho sestru zabila policie v roce 1982. Před svou smrti, když při jedné příležitosti mluvil o institucionalizovaném násilí, Chocué vyzval křesťany: "Co děláme? Jako diváci pozorujeme a schvalujeme našim mlčením, neboť se bojíme hlásat evangelium radikálním způsobem" (zpráva z 11. únor, 1985).
Text dále pokračuje a říká, že křesťané z Bozelské a Planayské farnosti, společně se svým knězem, maje analyzovat situaci ve světě, jaká je, odmítají násilí států. Pochopili a taky veřejně prohlásili praxi úrokových sazeb za hlavní příčinu násilí. Někdo by to mohl skoro nazvat způsobem vraždy lidí, kteří již umírají z hladu. Brojí hlavně proti vojenskému rozpočtu a výrobě a prodeji zbraní. Vzdorují také policejnímu násilí, jež chudé a odpůrce podrobuje vládnoucí moci, jak vězněním, mučením, atd. Prosí své biskupy a další křesťanské komunity, aby se k ním, v jejich odmítnutí státního násilí, připojili. Doufaje v odezvu, mluví o společné jednotě v Ježíši.
Kvůli posílení jejich činnosti, věřím, že by křesťané a anarchisté udělali dobře, kdyby se lépe navzájem poznali. Jestli libertarians tento článek zveřejní, bude to asi proto, že jsou otevřenější než katolíci, jejichž jméno ve skutečnosti znamená: "otevřený všem".

-- Adrien Duchosal

podle anglického překladu Anarchy and Christianity, přeložil (jumper). díky moc zuzce š. za pomoc..